Cestou do Hoi An nás překvapuje hnusný počasí, severní vítr od moře, sychravo, vlhko a zima. Navíc velký provoz na silnici, prostě nic moc cesta. Jsme rádi, když tam dorážíme. Na začátek se pro jistotu pohádáme, protože já nechci do zápaďácký restaurace, kam Tonka jo, navíc mě prudí to množství turistů a naháněči všude kolem. Ale za chvilku je zase všechno dobrý.

V Hoi An si nakonec nacházíme super guest house za 8USD, což je nakonec jedno z nejlepších bydlení, které jsme ve Vietnamu měli. Na celý guest house, který měl hromadu pokojů byla jedna samotná, maličká, mladá vietnamka (nakonec jsme zjistili, že jí je 24, ale vypadala na 15), bylo tam čisto, ticho, v noci tma a celkově prostě příjemné prostředí za super cenu. Hoi An je dost turistické místo, takže ceny tam jsou řádově vyšší, než jinde ve Vietnamu. První noc jsme se tam taky zakecali s jedním člověkem z Hawaje, bylo mu tuším 73, ale byl plný života. Já jsem se nikdy předtím nebavil s nikým z Hawaje. Jako nejzajímavější historku bych asi uvedl to, že si sám vyléčil rakovinu kůže extraktem z marihuany, který sám vyrobil. Velice zajímavý člověk.

Ale zpět k Hoi An. V prvním století našeho letopočtu byl v Hoi An největší přístav v JV Asii, později se však řeka zanesla pískem, takže od té doby tam velké lodě nemohli kotvit. Na tomto městě je hodně vidět vliv všech kultur, které se v přístavu vystřídaly, zejména Čína a Japonsko. Hoi An je mimochodem zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO, je v něm několik chrámů a krytý most ze 16. století. Zároveň to je vyhlášené město šveců a krejčířů. Co mě se na tomto městě líbilo ze všeho nejvíc, bylo jejich vyhlášené jídlo “Cao lầu”. Na první pohled vypadá ne nepodobně všem jiným vietnamským jídlům, ale musím říct, že je to pravé gurmánské porno. Jak jsem se později dozvěděl, tak je čistě regionální a tedy k sehnání prakticky pouze v Hoi An, jaká škoda. Fotky a popis přidám do dílu o jídle, který snad už brzy napíšu. Tonka z toho města byla naprosto uchvácená, já jsem byl dost nešťastnej z množství turistů. Všechny místa, kde je turistů moc mi prostě přijdou tak nějak “vysátá”. Krom toho taky sice dokážu filtrovat nahaněče, co vás celý den otravují, ať si koupíte super-předražený výlet loďkou po řece, náramek, nebo klíčenku s Eiffelovkou, ale obecně jsem radši, když nikoho filtrovat nemusim. Jeden z příkladů je třeba stará babička plující na ještě starší lodičce, kdo by si jí nevyfotil, hezky se vám uculí do foťáku, ale neváhá vás pak hbitě stáhnout o desátek za svůj modeling. Když vynecham všechny neduhy způsobené nadměrným turismem, tak musím říct, že město je to krásný.