Původně jsme chtěli jet do Nha Trang, potkat znovu kamarády z Da Latu, ale nakonec jsme dojeli jenom do Cam Ranh a ani nám to nevadilo. Měli jsme aspoň první příležitost k tomu, vyzkoušet stan. Nebylo to špatný, až na pár drobností.
Zajeli jsme do kempu, kde nás přivítala paní o které jsem byl přesvědčen, že nemůže mluvit, protože za celou dobu nevydala ani hlásku a jenom gestikulovala. Po 200km jsme byli dost unavení na to, zkoušet se pantomimicky zeptat (a dozvědět) kolik stojí noc v kempu. Věřil jsem tomu, co psali v jedné internetové recenzi, že cena je cca 60kč na noc. Nakonec to bylo minimálně 100 + dost drahé jídlo. To jsme se ale dozvěděli až při odjezdu. Paní nakonec mluvit i uměla, jenom ne anglicky.
Trochu rozmazlení z předchozích hotýlků a guest housů jsme byli zvyklí na standard v podobě wifi, klimatizace, postele, teplé sprchy, restaurace, obchodu přes ulici a podobně. Na tomto místě kromě studené sprchy nebylo nic. Dokonce ani elektřina ne. Za to tam byl ale božský klid.
Ráno jsme tam potkali moc sympatického pána z Gibraltaru žijícího v Holandsku. Bylo mu odhadem kolem 50ti. Přiletěl do Hanoje se svým kolem v listopadu a od té doby jezdí po Vietnamu na kole. Když jsme ho tedy potkali na konci ledna, měl už za sebou hory v Sapě a celý severní Vietnam. Tou dobou měl najeto prý už 3.000km. Stěžoval si ale na to, že jede moc rychle a že musí zpomalit, než se dostane do Saigonu, protože vízum mu končí až za 3 týdny a do Saigonu už je to jenom asi 500km :)) Prý bez problému ujede 100km denně. Pro srovnání my s Tonkou na motorce zvládáme průměrně 200km denně :))
Cestou z Cam Ranh řešíme ještě dva menší defetky na motorce. Jeden je ulomený kus páčky spojky po tom, co se mi motorka překulila přes stojánek (kvuli těžkýmu báglu) na zem. Vyměněno asi za 100Kč. A druhý byl upadlý kus držáku báglů. Ten samý kousek upadnul už cestou do Saigonu, ale zase to tak blbě přivařili, že upadnul znova. Našli jsme teda ve vesnici svářeče, který nám to za 25kč přivařil zpátky a jedeme dál 🙂