Tak a vyrážíme zpátky do Saigonu, protože potom budeme mířit dál na sever. Zkoušeli jsme vymyslet i nějakou smysluplnější cestu, abychom nemuseli jet úplně stejně, jako jsme jeli směrem na ostrov, ale to se nám nepodařilo. Vlaky jezdí totiž jenom do Saigonu a od Saigonu na jih už nejsou žádné koleje. Údajně jezdí i autobusy, které jsou schopné pojmout motorku, ale nic takového jsme nenašli. Pravda, že jsme to nijak extra ani nehledali. Cesta lodí proběhla v poklidu, až na to, že tam zase bylo asi 12°C. Jelikož jsme vstávali ukrutně brzo (asi v 6), tak jsme velkou část cesty prospali.
Na pevnině jsme asi v 10:30, dáváme kafíčko a vyrážíme do Can Tho, kde jsou naši přátelé z Prahy, kteří jedou na opačnou stranu (Do Kampotu v Kambodži). Cesta je dlouhá 122km a trvá nám asi 4 hodiny s dvěmi přestávkami na jídlo. Jedna z nich byla v zajímavém (podle mě mafiánském) doupěti, kde jsme zjistili, co je to Bamboo rat (viz. fotky).
Z dalšího pobytu v Saigonu stálo za zmínku asi jen muzeum války. V přesném názvu tedy “Muzeum válečných zločinů”. Což je sice dosti jednostranná expozice, protože válku stejně vyhrál severní Vietnam (resp. Amerika se stáhla), takže se teď Vietnamci snaží ukázat, jací to byli za války chudáci. O spoustě věcí už jsme věděli předtím (třeba o vězení Phu Quoc) o tom, jak vypadala bitva v La Drang, nebo o masakru v My Lai (barbarské vyvraždění vesnice, 504 mrtvých, dá se říct, že za to nikdy nikdo nebyl potrestán, dál se o tom rozepíšu, až tu vesnici navštívíme). Do muzea jsme přijeli asi v 11, jenže mezi 12 a 13:30 je polední pauza. Jeli jsme tedy koupit stan, protože chceme bydlet taky trochu víc v přírodě a zároveň ušetřit, dali jsme si kafe, probrouzdali obchoďák, dali motorku na výměnu oleje a opravení pár drobností a pokračovali v prohlídce.
Po shlídnutí teda musim říct, že mi bylo trochu ouzko. Tahle válka (ostatně pravděpodobně jako spousta jiných válek) byla vážně hodně smutná a zbytečná věc. Tak jen pár faktů o kterých vím.:
Amerika shodila na Vietnam 14 milionů tun výbušnin, které dodnes zabíjejí lidi (často děti).
Celý konflikt jí stál přes 600 miliard dolarů.
V přímym důsledku války umřelo cca 2 miliony civilistů.
58,148 amerických vojáků bylo zabito
Jejich průměrný věk byl 23,1 let.
60% z nich bylo mladších 21 let.
30% z nich bylo ženatých.
Ná následky použití chemických zbraní (zejména dioxin Agent Orange) se dodnes rodí postižené děti.
Všechno to bylo stejně k ničemu, protože Severní Vietnam po válce Vietnam sjednodil do jednotné socialistické republiky.
No a na závěr na odlehčení, jedna cestovatelská rada, třeba se vám bude někdy hodit. Koho ani trochu nezajímá elektrika, ať dál nečte 🙂
Představte si situaci, že máte skvělej holící strojek a víte, že na jedno nabití vydrží minimálně 3 měsíce, což je zhruba doba, kterou budete pryč. V rámci šetření místa v batohu a vašich zad se tedy rozhodnete nechat nabíječku doma. Jenže! Když se po přistání chcete poprvé oholit, tak zjistíte, že vaše geniální taktika trochu selhala, jelikož se zapínací tlačítko na strojku samovolně zmáčklo během cesty v letadle a strojek se uplně vybil. Nabíječka je pochopitelně unikátní a nedá se použít z ničeho jinýho. Samotná se sehnat taky nedá (jistě že dá, ale z ebay s delivery za 3 týdny). Takže si musíme nějakým způsobem vyrobit vlastní. Jelikož na strojku píšou, že potřebuje stejnosměrné napětí 15V, nabízí se nám tedy dvě jednoduchá řešení.
a, Sehnat někde 3 levné usb nabíječky a zapojit je seriově za sebe. Jelikož USB má pracovní napětí 5V, jejich součet nám dá 15V. Velice elegantní a zároveň permanentní řešení.
b, Koupit 10ks tužkových baterek, jejichž napětí je 1,5V a zapojit je seriově za sebe, součet napětí si určitě dovedete také spočítat.
Varianta b vyšla zhruba na třetinové náklady, takže jdeme do toho:
